Jak to zvládáte?

Aneb podobenství o fůře uhlí.

 

 

 

Celej den skládám uhlí. Jsem špinavej, zpocenej, uřícenej, dal bych si sprchu. No, co vám budu vykládat, jsem tak v půlce a přivezou další uhlí. Furt vozej uhlí a zase uhlí. Musim makat, jinak mě to zasype. Házim lopatou jak říčnej a v tom si přicupitá taková nádhera s mikrofonem. Prej z televize. A já jakože o co jde. A vona:

„Jak to zvládáte?“

A já: „Jako co jak zvládám?“

A vona: „Chápu, že se vás na to ptá asi každý, ale kdybyste mi mohl říct, jak to zvládáte.“

A já: „Já bych vám strašně rád vodpověděl, ale nemám šajna, o co vám jde, slečinko. Zkuste se třeba zeptat ňák jinak, nebo já nevim.“

A vona: „Myslím to tak jak to říkám. Jak to zvládáte?“

A já: „No ale já nevim, co to znamená."

A vona: „A co myslíte vy, že to znamená?"

Naštěstí mě vysvobodil šéf. Jel zrovna kolem ve svý americký káře. Vylez ven. Pozdravil a takový ty věci. Bylo vidět, že jsou na jedný vlně.

A já pám:

„Pane šéf, já tomu nerozumim. Tady pani se mě ptá, a já nevim na co. Já nevim, co jí mam říct.“

A von povidá: „To je v pořádku.“

A vona: „Já jsem vám jenom chtěla říct, jestli jste přemýšleli o tom, že by vám s tím uhlím někdo pomohl.“

A já: „Tak ste to mohla říct rovnou a né mi dávat hádanky.“

A šéf: „Pochopitelně. Máme plán. Na konci sezóny se začnu zajímat, kdo by to po nás převzal. Už mám pár tipů.“

A vona: „Tak to je dobře. Víte, oni na to lidé někdy nemyslí.“ A odcupitala kamsi za obzor.

A šéf: „Tak to tu ňák dodělej, já přijedu zas až v noci.“ Poplácal mě po zádech, skočil do tý svý nóbl káry a byl v trapu.

A já… No co by. Skládám uhlí. Každou chvíli přivezou další fůru. Házim lopatou. Kurva, dal bych si sprchu. Nebo lahváč. Ale furt vozej další uhlí. No tak co. Házim uhlí. Je to děsnej rachot.


Poznámka autorky: Kdyby někdo z čtenářů tušil, co znamená věta "Jak to zvládáte?", byla bych vděčná za vysvětlení do komentáře. Díky předem. :)