Kterak pan Igor Bažina řečený Mopslík našel smysl života

     Popošel šouravým krokem do vozovky a vytáhl z kapsy pásmovou míru. Konec přiložil k okraji výmolu a odečetl: 31,52 centimetrů. Vytáhl z náprsní kapsy vzorně vedený zápisník a zaznamenal si lokalizaci díry, velikost a tvar. Tohle bude muset někdo vysvětlit a pan Igor Bažina řečený Mopslík přivřel blaženě úzké štěrbinky očí pod zdánlivě vysokým čelem a pociťoval hřejivou radost ze své záslužné činnosti.
    Zvedl se, oprášil si koleno na elegantních kalhotách slušivé šedé uniformy, a pokračoval ve své pochůzce. Práce ho naplňovala. S radostí zapisoval čísla poškozených lamp veřejného osvětlení, oprýskaný nátěr na bezpečnostním zábradlí, a občas dokonce našel posprejovanou dopravní značku. Zasnil se. Je to asi čtrnáct dní, co ho vedoucí pochválil, protože našel a nahlásil neoznačený výkop. Byl sám na sebe hrdý.
    Igor nebyl vždycky inspektorem veřejného občanského vybavení. Kdysi dávno se živil jako novinář nevýznamného plátku, ale neschopný šéfredaktor nedokázal ocenit jeho nasazení. Navíc mu neustále někdo otloukal o hlavu, že ve svých textech propaguje komerční výrobky. Přitom nedělal nic špatného - nikdy by nenapsal skrytou reklamu na výrobek, který by sám nepoužíval a kterému by nevěřil. Nikdy si za to nenechal poslat na účet žádné peníze od dotčené firmy, to by bylo neetické a on měl ohled na svého zaměstnavatele, kterého by to diskreditovalo. Kdepak, pokud mu někdo chtěl udělat radost, mohl přece obdarovat někoho z jeho blízkých, zcela diskrétně a nenásilně. Jen idiot by takovou věc dával do souvislosti s panem Bažinou - a idioti si poprávu zaslouží být vláčeni pod kýlem médií, a později i internetu.
    Igor byl v bezvýznamné tiskovině celkem spokojen, ale jeho nekompromisní povaha si žádala vystupovat i v kauzách významnějšího společenského přesahu. Mnohokrát zachránil téma i situaci, když z materiálú, nasbíraných nezkušenějšími a neschopnějšími kolegy, sestavil v rychlosti zásadní reportáže, a vydal je dřív, než se ti začátečníci zvládli zcela znemožnit. Popravdě řečeno, jejich nevděčnost ho poněkud zaskočila, ale čerpal vnitřní jistotu ze skutečnosti, že měl pravdu, morální převahu, a díky svojí morální nadřazenosti i přízeň významných a vlivných osobností.
    Igor svou kariéru budoval na odhalování slabůstek jiných lidí. Vrcholu své slávy dosáhl v době, kdy využil nedůslednost jakéhosi státníka a snadno rozmetal jeho nepřesně formulovaná obvinění. V té době cítil zadostiučinění. Kdyby onen státník byl býval důslednější a jeho okolí spolehlivější v hledání podkladů, mohli přijít na zajímavé věci ohledně ovlivňování státních zakázek, ale když je někdo lempl, nemá si pouštět hubu na špacír, to věděl Igor jistě. Tato kauza mu vynesla slávu, která se již nikdy neopakovala, a to ani v době, kdy pochopil, že v sepisování článků zahazuje svůj nesporný talent a cit pro detail.
    Jednoho dne, když na dveře klepala uzávěrka a šéfredaktor nevkusně a nevybíravě naznačoval, že není spokojen s Bažinovou produkcí, nasadil Igor svoje oblíbené rolexky s krokoměrem, natáhl si teplou outdoorovou bundu, a vydal se hledat zásadní celospolečenské problémy. Protože se nechtěl zahazovat s přízemní chátrou, přesunul se do hlubokých lesů. Jeho plán byl jednoduchý. Rozdělá si ohýnek, upeče si buřta, celé to vyfotí, a napíše hlubokomyslnou úvahu na téma nezodpovědného chování v rezervaci. Rozumí se, že fotka bude pouze ilustrační, případně si k ní vymyslí nějaký uvěřitelný příklad porušování zákona. Nikoho to nenaštve, protože tam stejně nikdo nechodí, šéfredaktor ho pochválí, a ještě si udělá reklamu na repelent, který dostal na tiskovce. To ale netušil, že právě udělal krok k zásadní změně svého života.
    Když Igor Bažina rozdělával svůj táboráček, netušil, že se právě nachází na území, které mají pod palcem hned čtyři mafiánské rodiny. Vetřelec narušil jejich ničemné kšefty a vyplašil jejich oběti. To nemohlo zůstat nepotrestáno.
    Ubohý, nic zlého netušící Mopslík se ještě slunil v pochvalách svého publika, které čítalo šéfredaktorovu manželku, paní v trafice a Mopslíkova dědečka, když tu náhle udeřila ruka podsvětí.
    Mafiánské rodiny uspořádaly sjezd, jehož hlavním a jediným tématem bylo vypořádat se s Mopslíkem. Teď je nutné odbočit a vysvětlit, že mafiánské rodiny se navzájem do té doby moc nemusely, víceméně se vyhýbaly jedna druhé, a nanejvýš zpovzdálí nadneseně kritizovaly zvyky těch ostatních. Nyní se ale rozhodly sjednotit, a zneškodnit samozvaného Corrada Cattaniho jako odstrašující příklad pro všechny, kteří se pokusili vniknout do jejich zóny zájmu.
    Mafiánský sněm byl natolik tajný, že z něho bohužel nejde vynést žádné podrobnosti, ale na závěr vydaly rodiny usnesení. V něm se pravilo, že nemá smysl pokoušet se Mopslíka veřejně znemožnit a znevěrohodnit, protože to zvládne úplně sám. Jedna z rodin navrhla diskreditovat Mopslíka zasíláním erotických pomůcek, ale bylo zjištěno, že Mopslík si je objednává na Aliexpresu v tak velkém množství, že by výsledný efekt nebyl poznatelný, takže by vznikly jen náklady. Další rodina navrhla diskreditovat Mopslíka pomocí zveřejnění množství zkonzumovaného alkoholu, ale mafiánští slídilové mezitím vypátrali, že Mopslík alkohol ve skutečnosti nepije, ale používá ho jako klystýr. Nelze dost dobře někoho kritizovat za to, že se snaží léčit, uvědomily si mafie. Ideální by bylo přesvědčit redakce, aby mu nedávaly prostor. Jenže zoufalí lidé dělají zoufalé věci, a mafie věděly, že Mopslík se bude bránit, pokud by měl přijít o zaměstnání, a to hned ze dvou důvodů. Jednak jediná jeho profesionální schopnost byla otravovat a prudit lidi, což se výborně hodí v žurnalistice, ale při pokrývání střechy to tak moc neuplatníte. Druhý důvod byl ten, že Mopslíka žádný zaměstnavatel nechtěl, protože rozčiloval svoje méně schopné kolegy.
    Nakonec požádali o radu hlavu všech mafií, capo de tutti capi, který sídlil v Nuslích. Největší kmotr dlouho přemýšlel, co s Mopslíkem, ale pak dostal nápad. Zavolal svému kamarádovi ze školy, který pracoval jako vedoucí odboru kontroly v TSK. Nabídka stálého platu a konečně užitečné a smysluplné práce Igora Bažinu přesvědčila. Nyní dal konečně svému životu smysl a směr. Jeho talent na kontrolu a hlášení se mohl nekonečně rozvíjet a společnost si ho konečně začala vážit.