Hospoda U posledního pražce

Z cyklu: Zloděj pražců

„A to se stalo ve středu,“ dokončil důstojnej pán vyprávění.

 

„Co se stalo ve středu, ty plantážníku?“ pustil se do něj právě probuzenej honák. Mexická košile, kalhoty vyztužený v rozkroku, kolty proklatě nízko. Evidentně netušil, kudy běží kojot, ale o to víc vřískal.

 

Zhoupli jsme se s vagónem na mostě. Prej první třída. No ale v dobytčáku bych jet nechtěl, to je pro zlatokopy. Mám krávy, jsem honorace, ne? Takže – první třída. Málem nám to nad propastí vyklepalo vnitřnosti, a co jako? Chlap musí něco vydržet za ty prachy, jako že se Matthew Brown jmenuju. Táta by na mě byl hrdej. Koukal jsem na flanďáka a přemohly mě vzpomínky.

 

„No tak, hombre, mluv se mnou!“

 

Byl jsem zvědavej, kdy ožralovi dojde, že mluví s farářem. Boží muž se snažil bejt na cestách nenápadnej, to schvaluju, ale lezlo mu to z uší a mluvil jak kniha. Zajímalo by mě, jestli někdy kleje.

 

„Co čumíš, páteříčku?“ nedal si pokoj ten zoufalec. Tak to bylo rychlý. Ne že by se kvůli tomu začal chovat slušně. Vyndal z holínky placatou láhev a s chutí se napil. Pak ten šílenec tu oslintanou flašku nabídnul tomu farářovi. No kde to jsme?

Sledoval jsem, jak farář na vteřinu zavřel oči a rty mu vytvořily přísnou linku, zrovna jako teta Polly v nedělní škole. Pak se nadechl a zdvořile poděkoval: „Omlouvám se, na cestách nepiji. Neprospívá to úsudku.“

 

„Tak mě nenapínej,“ škemral ten kovboj. „Ty si můžeš cestu zkrátit modlením, ale co chudák negramotnej jako já? Jedu do Round City k zubaři, není mi zrovna do chvalozpěvů.“

 

„Tak mu to řekni, velebníčku“ přimluvil jsem se. „Ať má o čem přemejšlet.“

 

„Tak dobře, ale když tě to nepobaví, tak si nestěžuj. Nemáš poslouchat cizí rozhovory. Prostě ve středu se vrátili k tomu potoku, aby odtamtud odvezli ty ukradené pražce a vrátili je na trať. Jenomže tam ty pražce už nebyly.“

 

„A to je celý?“ zeptal se otráveně ten honák. Evidentně čekal něco zajímavějšího, než zmizelej stavební materiál.

 

„No, znáš tu poslední stanici před Round City? Vlak dál nejede, to už jsi slyšel. No a hned vedle stanice vyrostla přes noc hospoda. Lidi vylezou z vlaku, a než jim přijede dostavník, tak si zajdou k pultu a vyslechnou si, co je nového. To je v pořádku. Ale šerifovi se to nějak nezdálo, tak to tam šel zkontrolovat. A víš co zjistil? Celé přízemí té hospody je zvenku obložené starými pražci. Takoví jsou tam lidi. A vůbec jim to není líto!“

 

„Tak to je dobrej fór“, uznal kovboj. „A nebuď smutnej, fráterníčku. Aspoň už se to neválí v potoce. A šerif má zase o čem přemejšlet. Čí je to vůbec hospoda?“

 

„Copak o to, čí je. Tu hospodu vlastní nějakej Frankie, nevím jak dál, celkem nezajímavá figurka. Ale aby ušetřil na personálu, domluvil se s místním ústavem pro choromyslné, že mu tam budou v lokálu pomáhat takoví ti normálnější chovanci.“

 

„Ne!?“ zahulákal jak na divadle. „Chceš říct, že tam nalejvá pivo a kořalku sám slavnej zloděj pražců Pampeliškovej Démon osobně?“

 

Kněz se odmlčel a podíval se z okna. Napodobil jsem ho. Nebylo co dodat.